Sayonara | Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic

Jste-li připraveni se trochu (trochu víc) odpoutat od představy, že příběh a forma pohádek musí být s časem konstantní neboli neměnné, mohl by se vám tenhle film opravdu líbit.

Tradiční grimmovský příběh o Jeníčkovi a Mařence jistě všichni znáte. Tatínek zavede děti do lesa, děti se ztratí, najdou perníkovou chaloupku, lapí je zlá čarodějnice, chce je zežrat, nicméně díky štěstí, blbosti čarodějnice a já nevím, čemu ještě, se z celé navýsost nepříjemné situace dostanou. Happy end, příběh končí. Ne tak pro tvůrce filmu, kterým tohle všechno nestačilo.

Rozhodli se Jeníčkovi a Mařence připsat ještě trochu osudu a udělali z nich lovce čarodějnic. Ve světě, v kterém se pohybují, se čarodějnice a jiné podezřelé dámy upalují poměrně běžně, občas se ztratí nějaké dítě v lese, prostě normálka. A protože oběma sourozencům masakry čarodějnic jdou poměrně od ruky, stanou se slavnými a pozve si je starosta jednoho středověkého městečka, protože se v jeho okolí ztrácí nepřiměřené množství dětí. Děj už dále popisovat nebudu, protože nechci trávit čas přílišným spoilováním, to si můžete najít jinde. Zastavím se však u provedení, které mě velice potěšilo.

Samozřejmě že film má jisté nesrovnalosti a podivnosti, ostatně jako každý jiný (třeba jako Jeníček a jeho cukrovka), nicméně od nich dokáže dobře odpoutat pozornost. Hned v úvodu mě zaujala naprosto dokonalá děsivá perníková chaloupka. Barevná a nechutně lepivě sladká. Kdyby se creepy klauni mohli převtělovat do budov, tohle by byl ten případ.

Další věc, která se mi líbila, bylo pojetí čarodějnic. Nebyly to žádné nemožné babky s bradavicemi neschopné chůze, ale docela schopné mágyně. Čarodějnické souboje pak dostávají úplně jiné rozměry, jestli máte rádi akční scény, bitvy s čarodějnicemi-metalistkami si užijete. Dobré magičské kostýmy, cool kouzla.

Co říci závěrem? Nečekejte od tohoto filmu žádnou velkou filosofii, super chytré myšlenky a neprůstřelnou logiku, jinak by se vám pak mohlo stát, že se zařadíte do zástupu lidí na ČSFD, kteří si stěžují, jaká je to ptákovina, že to nedává smysl, že Jeníček nemůže mít kulomet, Mařenčina kuše by nemohla fungovat, hlavy se rozstřikují málo realisticky a blablabla. Já osobně jsem se hrozně těšila na větu: "Já jsem Mařenka a tohle je můj bratr Jeníček" a chtěla jsem se u něj pobavit. Berte ho spíš jako příjemnou kratochvíli na odreagování a pak svůj účel splní dokonale.